V ráně přítomná devitalizovaná tkáň, nekróza, je ideálním prostředím pro rozvoj bakteriální infekce a je překážkou pro správný proces hojení. Proto musí být nekróza odstraněna v počátcích léčby rány.
Způsob odstranění se volí aktuálně dle rozsahu nekrózy. Nejčastější je chirurgický debridement, který se provádí pomocí skalpelu, nůžek či pinzet a exkochleačních lžiček. Nekrotickou tkáň lze odstranit kompletně (až na krvácející zdravou tkáň), nebo po částech (odděluje se jen skutečně nekrotická tkáň).
= Výhody hydrochirurgie a larvoterapie Jiným řešením je hydrochirurgie. Ta čistí rány proudem sterilního tekutého média, který strhne nekrotickou tkáň a vyplaví exsudát i ze spodiny rány. Další možností je larvoterapie: larvy se živí enzymaticky rozloženou avitální tkání, zároveň stimulují spodinu rány a jejich trávicí šťávy působí baktericidně.
Šetrnějšími metodami jsou enzymatický a autolytický debridement, které jsou založeny na postupném změkčování a rozpouštění nekrózy. Jejich výhodou je, že netraumatizují ránu. Autolytický debridement využívá vlastního enzymatického procesu organismu. Je pomalejší, ale efektivní, funguje selektivně a pro pacienty je většinou nebolestivý.
Vhodné jsou např. vlhčené superabsorpční polyakryláty – produkty vlhkého krytí z řadyHydroClean, které ránu proplachují a absorbují exsudát. Za dohledu lékaře a při pravidelných kontrolách rány je lze využít i u infikovaných nekrotických ran. Hydrogely – Hydrosorb Gelodlučují nekrózy rychleji a díky své konzistenci dokážou pracovat i v hlubokých ranách.
Druhá fáze práce s nekrotickou ranou spočívá v udržovací terapii. Rána musí být stále čistá a případné vznikající nekrózy odstraňovány, a to s co nejmenší traumatizací nově vznikající tkáně na spodině.