Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed – ulcus cruris venosum (ucv) je
chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku
primární, ale častěji sekundární venózní
insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní
hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází
suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon
k ekzémům.
Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným
podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající
vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle
nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často
masivně secernují
a jsou náchylné k infekci –
pak mohou i značně zapáchat.
Léčba venózního bércového vředu
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku – stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány.
Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy.
