20. 04. 2015 3 minuty

Parkinsonova choroba představuje degenerativní onemocnění nervového systému. Obvykle se projevuje klidovým třesem, ztuhlostí svalů, zpomalením pohybů a poruchami stoje a chůze. Onemocnění je způsobeno poškozením a zánikem buněk v oblasti  tzv. bazálních ganglií – oblastí šedé hmoty mozkové odpovědné za koordinaci pohybů. Mezi časté nemotorické příznaky u pacientů s Parkinsonovou nemocí patří poruchy autonomních nervových funkcí. Vyskytují se až u 80 % pacientů a pro svůj výrazný negativní dopad na každodenní život představují závažný zdravotní problém.

Změny v oblasti kůže u pacientů s Parkinsonovou chorobou

Patologie Parkinsonovy choroby ovlivňuje autonomní inervaci několika orgánových systémů, včetně kardiovaskulárního, gastrointesti­nálního či močových cest. Méně známo je však to, že onemocnění způsobuje také změny v regulačních mechanismech kůže.
Ke změnám v oblasti kůže, které se objevují v důsledku Parkinsonovy choroby, patří např.:

nadměrné slinění – hypersalivace může dráždit kůži kolem úst či horní části hrudníku. Je vhodné požívat prostředky k ochraně kůže, které jsou bezpečné pro použití na obličej a kolem dutiny ústní. Problém se často řeší i farmakologicky, např. anticholinergiky.

nadměrné pocení – hyperhidróza se objevuje zejména v oblasti obličeje, hlavy a trupu. Někdy se naopak méně potí dlaně. Nadměrné pocení může být způsobeno příliš vysokými nebo příliš nízkými dávkami dopaminu nebo léky podporujícími tvorbu dopaminu.

seborea – chronické kožní onemocnění projevující se zvýšenou tvorbou mazu. Výsledkem je mastná kůže na obličeji, která může být spojena s erytémem a olupováním kůže. Ve vlasové části hlavy se tvoří lupy. Výskyt seboroické dermatitidy je pravděpodobně spojen s obdobím nejvyšší aktivity onemocnění.

maligní kožní léze – studie naznačují souvislost mezi vznikem melanomu a Parkinsonovou chorobou. Ačkoliv přesný biologický mechanismus takového vztahu je stále nejasný.

Riziko způsobuje imobilita, pocení a inkontinence

Jak Parkinsonova nemoc postupuje, může se zvyšovat závažnost imobility a stavů „off“ (stavů se špatnou hybností). Riziko vzniku kožních defektů pak zvyšuje negativní působení tlaku, střižných sil, vlhkosti a tření na kožní mikrocirkulaci. Imobilita a případná močová nebo fekální inkontinence při Parkinsonově nemoci může hrát velkou roli při zvyšování rizikavzniku dekubitů.

Také nadměrné pocení může také ohrožovat integritu kůže, rizikové jsou zejména kožní záhyby, kde je nutné vlhkost efektivně odvádět pryč.
Inkontinence zvyšuje i riziko plísňové kožní infekce v perineální a perirektální oblasti. Situaci řeší antifungální lokální léčba. Pomoci mohou také absorpční krycí materiály s obsahem stříbra.

Parkinsonova choroba ovlivňuje integritu kůže

Patologie Parkinsonovy choroby může významným způsobem ovlivnit stav kožního pokryvu a zvýšit riziko vzniku kožních defektů. Zdravotničtí pracovníci by měli tomuto problému věnovat zvýšenou pozornost a pacientům poskytnout dostatečnou preventivní péči.

Zdroj:
http://www.o-wm.com/…on-disorders

1